Kobra 11- 01x12- Odplata (1, část)

20. září 2015 v 15:43 | Brittany11 |  1. série
Tom jde se Semirem na sklenku vína, protože úspěšně vyřešili případ zavražděných žen. Když šli kolem šéfčiny kanceláře, všimli si jak jejich nadřízená má nohy na stole a rozjímá to ticho a klid.
Tom se uculí a povídá- ''Šéfová, šéfová, celé dny učíš aby tvoje děti nedávaly na stůl nohy a pak....'' pokyvuje hlavou
Anna- ''No.... Tome, jsem prostě jenom utahaná'' směje se
Semir- ''Nepůjdeš s námi na sklenku vína?'' chce změnit téma menší z komisařů
Anna- ''Ráda.'' usměje se a jde ke svým podřízeným, kteří už mají dávno každý v jedné ruce její kabát a čekají, až si do něj jejich šéfka strčí ruce


Před restaurací, do které právě vstupují Semir, Tom a Anna přijíždí tmavě modrá dodávka značky Mercedes. V něm sedí žena a muž...

Ke přátelům z DP přichází číšník.
číšník- ''Dobrý večer, už máte něco vybráno?''
Semir- ''Dobrý večer... Ano, dejte nám láhev toho nejlepšího červeného.''
číšník- ''Jistě.'' usměje se a nakráčí si to za barový pult.
Tom- ''Wouw... Semire, ale doufám, že to taky zaplatíš!'' směje se a Anna se k němu přidala

V mercedesu se žena baví s mužem.
Marion- ''Axle! Kdy už konečně pojedeme domů!''
Axel- ''Chvíli vydrž, Marion.'' vyndá z černého pouzdra zbraň ICS M4A1 CQB R.I.S. Crane Stock Plastic a namířil si to na jednoho z kolegů ''Ještě chvíli... Ještě malou chvíli.'' míří si to na kolegy z DP
Marion- ''Axle! Co? Co to děláš?!''
Axel- ''Pšššttt... neboj se, na tebe ji nepoužiju! A teď prosím mlč.'' míří na ně...

Členové dálniční policie se baví...
Anna - "A pánové, doufám, že je hned neodsoudíte!"
Semir - "Ale Anno, snad nás znáš, ne?" uculí se
Anna - "No právě." usměje se na něj
Číšník jim nese to nejlepší víno, které v restauraci měli. Jenže si stoupl na špatné místo, přímo do terče kulky pro jednoho z komisařů.
Ozval se strašlivý výstřel a číšník padl k zemi.

Axel- ''Sakra, d*mentní číšník!'' třískl do volantu rukou

(znělka)

Semir s Tomem se zvedly a zaostřili tmavě modré auto, které ujíždí pryč. Ihned sebrali své zbraně, bez kterých se nikdy, ale nikdy neobejdou a ihned se vydávají po stopě tmavého auta.
Tom- ''Toho si chytneme!''
Semir- ''Tak nekecej a dělej!'' nastupuje do svého BMW ''Tak dělej! Nikdo tady na tebe čekat nebude...!''
Tom- ''No jo, jo, jo...!'' a přidá k tomu ten jeho hrubý hlas a zabouchne dveře od spolujezdce

V tmavě modré dodávce...
Marion- ''Axle, co jsi to udělal?''
Axel- ''Teď ne, Marion. A připoutej se!''
Prudce zahne doprava na křižovatce.

Semir a Tom už jedou, bohužel ale neví kudy mají jet dál.
Semir- ''A teď kam?!!!''
Tom- ''Do... leva, doleva!''
Semir- ''A jak to víš?!''
Tom- ''Moje hlava mi to radí.'' uculil se
Semir mlčí a zahnul tedy doleva. Jel dál a dál... až dojel na konec silnice.
Semir- ''Sakra! Tvoje hlava? Tvoje hlava?....''
Tom dodal za Semira- ''Moje hlava....'' posmutněl
Semir- ''To sis nemohl všimnout značky, která značí slepou ulici?!''
Tom- ''Já? To ty si řídil a ty si se ptal, kam jet... tak jsem si tipl!''
Semir už zase mlčí a vyjel rychle pozadu ze slepé ulice a pak prudce zahnul a jel k místu střelby.

Tmavě modrý mercedes jel dál...
Axel- ''Jó... ty poldové jsou, ale leví! Bože, nemůžu uvěřit vlastním očím, koho to stát poslal na silnici v povolání pomáhat a chránit!'' začal se hlasitě smát
Marion- ''Teď mi to ihned vysvětli.'' Axel ztichl a spustil
Axel- ''Víš... Vzpomínáš si na toho Kranicha a Löbela jak zavřeli našeho bráchu...'' mlčí ''copak si nevzpomínáš? Byl nevinný a... a teď je mrtvý, jen a jen kvůli nim! Ale příště už neminu a rovnou oba!''
Marion se při vzpomínce na bratra rozbrečí a Axel ji obejme.
Axel- ''Neboj se, za chvíli bude vše v pořádku. V naprostém pořádku! Mám plán.''

Semir a Tom přijeli před restauraci a vidí odjíždět sanitku, která houká jako o život... Semir opatrně vylezl a šel za Annou, která stála opodál. Tom jen seděl v autě a bubnoval prsty o levé koleno. Přitom si broukal cosi v jeho hlavě a připravoval si, co řekne Anně.
Semir- ''Jak je na tom?''
Anna- ''Co myslíš... a co vlastně vy? Chytly jste ho?''
Semir zakýval hlavou- ''Ne.''
Anna mávla naštvaně rukou a šla si sednout do Semirova auta. Chvíli tam přemýšlela a pak ji z myšlenek vyrušil Semir a Tom, kteří už se nějak zázračně zas baví.
Semir- ''Anno? Vše v pořádku?''
Anna- ''Jde to...'' vydechne
Tom- ''Tak pojedeme, ne?'' koukne se na hodinky ''Už je taky čas.''
Anna- ''Dobře.'' a přesedla si na místo spolujezdce
Semir ji odvezl domů a pak odvezl i Toma a potom jel rovnou domů za svojí ženou Andreou.

Další ráno je Andrea nasměrovala do domu postřeleného číšníka. Semir s Tomem stojí před dveřmi domu číšníka a jeho rodičů.
Semir- ''Já zvoním, ty říkáš!''
Tom- ''Tak to ne!''
Semir- ''Ale jó!'' usměje se
Před dům také přijíždí šéfová Anna. Semir s Tomem se otočí na přijíždějící auto.
Tom- ''Co ta tady dělá?''
Semir- ''Andrea!''
Tom- ''Co? Proč Andrea?''
Semir- ''To ona jí to určitě řekla kde jsme.''
Anna k nim přijde.
šéfová- ''Dobré ráno, pánové!''
Semir, Tom- ''Dobré...''
šéfová- ''No tak, dělejte, nebo Vám už z toho věčného stání zmrzly prsty u rukou?''
Semir- ''Ne... rozhodně ne.'' uculí se a zazvoní

Po chvilce jim přijde otevřít postarší paní.
paní- ''Dobrý den, smím Vám s něčím pomoc?''
šéfová skočí klukům do řeči- ''Dobrý den, Engelhardtová, dálniční policie.'' ukáže služební průkaz
Semir- ''Gerkhan.'' taky ukáže průkaz
Tom- ''Tom Kranich.'' a nemůže zůstat pozadu a taky ukáže svůj průkaz
paní- ''Stalo se něco? Něco Dominikovi?''
šéfová- ''Můžeme s Vámi mluvit někde jinde?''
paní- ''Ale ano, jistě, pojďte dál.'' pobídne policisty a pak za nimi zavře dveře

Paní je dovede až do velkého obývacího pokoje, který je famózně prosvětlený obrovským skleněným lustrem.
paní- ''Prosím, posaďte se.''
Semir- ''Ne, to je dobrý, postojíme.'' koukne se na Toma, který si už chtěl sednout, ale Semirův zrak mu naznačoval, že ne! ''Chtěli jsme s Vámi o něčem mluvit, o něčem důležitým.''
paní- ''Jistě, a o čem? Stalo se snad něco mému synovi Dominikovi?''
Tom- ''Váš syn byl včera pozdě večer postřelen.''
paní- ''Cože? Jak je na tom?''
šéfová- ''To zatím nevíme, jen to, že včera to nebylo moc dobré, po pádu na zem si nejspíš udělal menší otřes mozku, ale kdyby se jeho stav zhoršil, určitě by nás informovali, a samozřejmě, že i Vás, jen mě překvapuje, že to nevíte?''
paní- ''Víte, včera večer jsme přiletěli z Kanady a když jsme synovi telefonovaly, ještě byl v pořádku a já... nechápu to!"

V tom ze schodů jde také postarší muž. Hned se vydá do obývajícího pokoje.
pan von Lamberger- ''Dobrý den, Hans von Lamberger. Potřebujete něco?''
paní von Lambergerová- ''To jsou policisté z dálničního oddělení, přišli nám říct, že...'' rozbrečí se, von Lamberger jí hned jde obejmout a utišit
šéfová- ''Váš syn byl včera večer postřelen do zad a nejspíš utrpěl menší otřes mozku, ale zatím neznáme jeho stav z dnešního rána.''
pan von Lamberger- ''Cože? Bože... to je strašné. A můžeme ho vidět?''
Tom- ''Určitě, zavezeme Vás tam a cestou když dovolíte, zeptáme se na pár otázek, ano?''
pan von Lamberger- ''Ano, jistě.'' a nandává své ženě zimní kabát

Semir s Tomem vezli pana a paní von Lambergerovi a šéfová Anna jela sama. V autě Semira:
Tom- ''Má Váš syn nějaké spory se zaměstnavatelem, nebo spolupracovníky, a nebo má vůbec nějaké nepřátele?''
paní von Lambergerová- ''Dominik? Ten nemá žádné nepřátele, snaží se vyjít všem vstříc a... prostě, je nejhodnější člověk na světě. Nechápu to, proč by na něj někdo střílel?''
Semir- ''Na to se ptáme my Vás.''
paní von Lambergerová- ''Za to může ta jeho práce, já mu říkala, ať studuje práva, byl by z něj skvělý právník, nebo podnikatel, ale ne... Mohl mít rodinu a ne se takhle dřít v té pitomé restauraci, kde to nemá žádnou budoucnost a ještě k tomu tam na ně někdo střílí.''
Tom- ''Až dorazíme, tak mu to hlavně nevyčítejte, nepomohlo by mu to.''
pan von Lamberger- ''Má pravdu, miláčku.'' vezme jí za ruku
Semir a Tom se uculí a pošeptají si:
Tom- ''Myslíš si, že až Vám s Andreou bude tolik, jako jim, budete se také mít takhle moc rádi?''
Semir- ''Klidně se vsaď!'' uculí se

Všichni přijeli před nemocnici a šli do pokoje Dominika von Lambergera. Nejdřív tam vešli rodiče a by uvítali syna a po chvilce přišli komisaři z dálničního oddělení. Anna ale nešla dovnitř, šla totiž za jeho ošetřujícím lékařem aby zjistila jeho stav.

Dominik - ''Matko, otče, rád Vás zase vidím!'' lehce obejme svojí matku
paní von Lambergerová - ''Dominiku, zlatíčko, vystrašil si nás.'' smutně se podívá na svého muže
pan von Lamberger - "Synu, tohle jsi nám neměl dělat." položil ruku na rameno své ženy, která jemně hladila Dominikovu tvář
Dominik - "Ach... jenže já nevím proč. Nevím co se pomalu stalo, jen vím, že jsem obsluhoval takového milého pána u jedné menší skupinky." podíval se na otevírající se dveře, z nich vykoukly komisaři DP a zavřely dveře

Semir - "Dobrý den."
Tom - "Dobrý." Dominik jen zírá koho to vidí...
Dominik - "Aaaa.. ano, to je ten milý pán a …"
Tom - "Kranich, dálniční policie." ukáže mu služební průkaz a Semir nezůstane pozadu
Semir - "Gerkhan."
Dominik - "Vy, vy jste od policie?"
Tom - "Ano, to je jedna z těch zvláštních okamžiků, ale o to tady nejde, potřebujeme aby jste nám odpověděl na pár otázek ohledně včerejšího večera. Pokud se na to ovšem cítíte?" pozvedne jedno obočí směrem k Dominikovi
Dominik - "Ano, jistě. Co potřebujete vědět?"
Semir - "Nejprve nám musíte říct...." zazvoní mu telefon "Ach... promiňte." vyjde na chodbu
Tom - "To bude žena, naše sekretářka." uculí se

Semir pochoduje po chodbě sem a tam a naslouchá své ženě Andree.
Andrea - "Semire, poslouchej mě, jak jste jeli včera večer a honili toho lumpa, nevšimli jste si náhodou fotoradaru?"
Semir - "A proč jako?"
Andrea - "Ó můj bože, tak hele Semire poslouchej, projela jsem celou tu trasu na počítači a našla jsem jeden fotoradar a světe div se! Vyfotilo Vás to..."
Semir - "A?"
Andrea - "A?"
Semir - "Promiň miláčku, jsi dokonalá!" v tom přicházela šéfová Anna a tuto větu uslyšela a smrtelně se podívala na Semira, ten jenom zakroutil očima a pak ukázal na telefon a na dveře Dominikova pokoje a Anna vše pochopila
Andrea - "Já vím. A teď to tvoje 'A?'. Totiž, je to trošku komplikovanější..."
Semir - "A jak Andreo?"
Andrea - "Víš, jel strašně rychle a tak to ani Hartmutův počítač nedokázal rozostřit, ale vím SPZ toho auta, jenže háček je v tom, že to auto patří půjčovně dodávek v Cáchách Löbel."
Semir - "Tak dobře, pošli mi prosím adresu ať tam s Tomem zajedeme."
Andrea - "Už jsme ti jí poslala."
Semir se podívá a ano, adresa tam je. Šéfová mu mezitím pošeptala...
šéfová - "Dojdu pro kafe." Semir kývne
Semir - "Díky, Andreo, jsi zlatá."
Andrea - "Já vím, tak ahoj."
Semir - "Ahoj a kdyby něco nového tak zavolej."
Andrea - "Jasně."
Ukončili hovor a Semir ihned šel pro Toma.

Semir - "Omlouvám se, ale Tome musíme jet do Cách."
Tom - "A proč?"
Semir - "To ti vysvětlím cestou." táhne ho za sako ze dveří
Tom už jenom se Semirem vystrčily hlavu z poza dveří aby se rozloučily - "Na shledanou." řekli dvojhlasně
Tom a Semir utíkali ke služebnímu autu.
Tom - "Můžeš mi to už konečně vysvětlit!"
Semir - "Ne... až v autě směrem na Cáchy."

Dorazili k autu a odjely z nemocničního parkoviště. Anna to viděla z okna když odnášela kafe pro ní a její kolegy. Okamžitě vytáhla mobil a vytočila Semira.
Tom - "Už?"
Semir - "Už!"

V tom mu ale zazvoní telefon...
Tom - "Andrejka volá..."
Semir se na něj podívá a ukáže mu volajícího.
Tom - "Šéfová!" uculí se na něj a zahne doprava
Semir zvedne telefon - "Ano šéfová?"
šéfová - "Můžete mi to laskavě vysvětlit?" zařve na něj
Semir - "Počkejte, jste v pořadí."
šéfová - "Co prosím?"
Semir - "Aaahh, fór. Tak jsme se zasmály."
Tom musí zadržovat smích, protože to Semir dal na reproduktor a tudíž Tom slyší úplně vše
šéfová - "Ha, ha, ha. Semire, proč jste odjeli pryč z nemocnice?"
Semir - "No, to máte tak šéfová, práce."
šéfová - "To si ještě vyřídíme! A Tome! Poslouchat cizí rozhovory není slušné!"
Tom - "Aaaale, šš-šéfová, to Semir!"
To už ale naštvaně šéfová položí telefon a jde do svého auta.
Tom - "Jak se to dozvěděla?" směje se
Skoro červený Semir kýve hlavou, že neví.

Tom - "Tak když je šéfová v pořadí, já jsem ten první, tak povídej."
Semir - "Tak dobře. Andrea projela celou tu trasu na počítači, kterou jsme jeli za tím idiotem a našla fotoradar, který ho vyfotil, ale jel moc rychle a tak je ta fotka rozmazaná, jenom SPZ je k přečtení. Jenže je tu další to 'ale' protože to auto je z půjčovny dodávek, která je v Cáchách a proto tam jedeme."
Tom - "Jo, tak to už chápu..."
Semir - "A co?"
Tom - "Vsadím se klidně o co chceš, že to auto ten zmetek ukradl."
Semirovi přišla zpráva s obrázkem.
Semir - "Hele, koukej, Andrea mi poslala obrázek té SPZ a taky řidiče, jenže je to tak rozmazaný, hele?"
Tom - "No?"
Semir- "Podívej se, já tam vidím druhou osobu."
Tom - "Teď nemůžu, řídím, nevidíš? A sledovat jedním okem dálnici při 190 km/h a druhým okem mobil a ještě k tomu rozeznat co je co, to je nadlidský úkol, Semirku."
Semir - "No jo."
Zabrní mu mobil, přišla další zpráva.
Semir - "Andrea si toho všimla taky a to jsem jí ani neodepsal."
Tom - "No vidíš, ani si mě k tomu nepotřeboval." uculí se
Semir - "No vidíš to." usměje se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama